Třetí lednový týden jsem využil lukrativní možnost od České florbalové unie a zúčastnil se trenérské stáže ve švýcarském klubu SV Wiler Ersigen. Samozřejmě jsem si přivezl mnoho informací, zážitků a nových zkušeností. Viděl jsem mnoho nových cvičení do tréninku, viděl jsem také hodně podobné věci z našich podmínek a získal jsem několik taktických prvků pro výkonnostní florbal. Dvě velké rozdílnosti oproti našim končinám mě však zaujali ohromně.  Stále řešíme, proč jsou florbalové velmoci nedostižitelné a co vše musíme změnit, abychom se jim minimálně vyrovnali. Český „švejkovský přístup“ hráčů v jakémkoliv věku prostě nezměníme. Změny na úrovni Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsou taky tvrdým oříškem. My ale můžeme svou poctivou prací v klubu budovat značku, ze které pak máme šanci v budoucnu těžit a nabídnout dětem mnohem víc hodin pohybu než mají v rámci svých tréninků a školní tělesné výchovy. To jsou právě ty dvě hlavní věci, které mě na stáži ohromily.

Malé vesnice, ale velký florbalový pojem

Florbalový velikán SV Wiler Ersigen je vlastně spojení vesniček Wiler (925 obyvatel) a Ersigen (2010 obyvatel). Klub vznikl v roce 1984 a ve Švýcarsku byl v podstatě u počátků zdejšího florbalu. Během prvních 11 let si užíval pozice nenápadného a netradičního sportu a s relativně malou členskou základnou hrál nejvyšší švýcarskou soutěž. Zlom nastal v roce 1995. Do klubu přišel sportovní manažer Marcel Siegenthaler a nastartoval vizi, kterou zde buduje dodnes. Po 23 letech trpělivé práce je mu odměnou výrok, kterým se právoplatně chlubí. Během návštěvy Švédska se ptal místních florbalistů, jaké znají švýcarská města. Odpověď... Curych, Ženeva a Wiler Ersigen! Je něco alespoň malinko podobného vůbec v Čechách možné vybudovat? Ano, je! Tahle trocha informací je totiž důkazem, že i z malého klubu lze vybudovat klub s respektem v okolí a regionu. Je však potřeba systematicky budovat několik věcí a současně mít v některých trochu štěstí :

• Kvalitní tým lidí – Od manažera klubu, trenérů až po nejmíň důležitého „asistenta asistentů“. Nesmí to dělat vše jen jeden člověk, což je velký problém, který u nás v okolí vnímám. Jedním z cílů by mohl být model z Wileru, kde je u každého týmu hlavní trenér, asistent trenéra, vedoucí družstva a legenda klubu. Ta poslední osoba je výrazná konkurenční výhoda, ale tu si nejdřív musíte vybudovat. Je také nutné efektivně pracovat s rodiči a získat si je na svou stranu (SVWE vydává vždy před sezónou tzv. Season Guide a Eltern Guide, aby se veškeré info dostalo do každé florbalové domácnosti).
  
  

• Finance – Využívat všech dotačních možností (a že jich je dost, ale je to práce) a mít i na adekvátní odměnu pro ty, co tomu dávají něco navíc. Kluby, které mají vizi a cíle, musí dnes fungovat jako kvalitní a zodpovědné firmy. Jedině tak mají šanci na úspěch.
  
  

• Kvalitní tréninkové prostory – Vážit si toho, že je mám, ale hlavně je efektivně využívat (i ve Švýcarsku není tolik hal a jsou tam stejné problémy). Marcel Siegenthaler je profesně manažer velkého sportovního centra v Zuchwilu, kde SVWE také působí a hojně tento areál využívá. Toto je další výrazná konkurenční výhoda.
  
  

• Neusnout na vavřínech, když se zrovna v sezóně daří – Ve Švýcarsku je pro úspěch elitního týmu nutné mít na soupisce nějakou placenou hvězdu. Dělo se tak i ve Wileru Ersigen. Dnes však již  pochopili, že pro dlouhodobý úspěch je nutné nabízet kvalitní produkt, a tak se poslední roky snaží pracovat nadstandardně s mládeží, čemuž se budu věnovat v samostatné kapitole. Zde totiž leží to pravé zlato.
  
  

• Na co potřebuji štěstí – Na generaci talentů (jako když se ve vedlejší vesnici u Wileru narodili Hofbauerové). Na lukrativního sponzora z řad rodičů nebo přátel, abychom si mohli dovolit neustále snižovat podíl členských příspěvků na celkovém rozpočtu klubu (Wiler Ersigen 15%!, Florbal Teplice 40%).

Pro mě samotného bylo velmi potěšující, že Florbal Teplice těchto několik věcí má a to je pro mě hnací motor do dalších let. Například v našem regionu je florbal v dynamickém vývoji teprve 5-6 let a proto je nutné zahájit výše uvedené a tím budovat něco velkolepého.

Osm tréninků týdně? Jde to...

Před třemi lety měl klub SV Wiler Ersigen generační problém. V mládežnických kategoriích nebyly výsledky, na jaké byl klub zvyklý. Našly se dvě cesty řešení. Nejdříve změna ve školském systému na úrovni kantonu a pak provozování vlastní akademie pro talenty a mládež, která chce dělat něco navíc. Během naší stáže mě zaujal jeden z hráčů SVWE (ročník 1999). Vzhledem k jeho dovednostem, přístupu a soustředěnosti na každou minutu tréninkové jednotky bylo téměř nemožné si ho nevšimnout. Tenhle junior absolvoval osm tréninků v týdnu, ale z toho čtyři individuální! V SVWE mají totiž mladí a talentovaní hráči více možností, jak se rozvíjet :

• Standardní týmový trénink – Většinou klasicky třikrát týdně, tak jako v našich podmínkách. Náplň tréninků se od našich moc neliší. Dokonce lze konstatovat, že švýcarský model je takový více jednodušší a nudnější. Co je velmi rozdílné, je tempo a nasazení, což je ale bohužel dle mých zkušeností rozdíl národností.
  
  

• Akademie – Do akademie vybírá hráče komise mládeže SVWE. Hráči mají dva individuální tréninky navíc. Dále mohou využívat posilovnu, lékařské prohlídky. Vše probíhá pod vedením šéftrenéra, s nímž hráči absolvují průběžné pohovory a jsou hodnoceni.
  
  

• RLZ West (Regionales Leistungszentrum West) – „Regionální výkonnostní centrum Západ“ je projekt Švýcarské florbalové unie. Běží dva roky a výsledky jsou již vidět. V rámci kantonu došlo k propojení sportu a školní docházky.  Do programu se mohou hlásit florbalisté z U16 a starší (výjimečně mohou i mladší). V regionu West je sedm tréninkových jednotek týdně, z toho dvě jsou přímo v Zuchwilu a zde trénují převážně hráči SVWE. Více jak polovina tréninků je dopoledne místo školy, což pro hráče ve zjednodušené formě znamená rok studia navíc.
  
  

• Projekt „Next Generation“ – Speciální projekt SVWE, kam jsou vybíráni hráči, kteří mají šanci mít namířeno do A-týmu. Tito hráči mají podepsané smlouvy, dostávají již i odměnu a využívají všechny výhody akademie.

Už před prvním tréninkem, který jsem měl možnost shlédnout, mě zaujali během rozcvičování individuální dovednosti mládežnických hráčů SVWE. Ale až po získání výše uvedených informací a shlédnutí dalších tréninků, jsem stoprocentně přesvědčený, že je to výsledek akademie a dalších s tím souvisejících projektů. Na individuální rozvoj šikovných hráčů není potřeba velké haly, speciálních pomůcek atd. Stačí si jen najít čas na další dvě tréninkové jednotky a výsledky se dostaví. Nemůžeme zatím pomýšlet na jakoukoliv změnu ve školském systému, který by výrazně nahrál sportům obecně. To by měl být jeden z cílů České florbalové unie do budoucna. Na závěr je nutné konstatovat, že ne vše lze okamžitě v našich podmínkách použít. Kdyby to však byla jen část, i ta by jakýkoliv klub v našem okolí určitě posunula vpřed.

Tomáš Syryčanský