Sezónu junioři rozjeli už v půlce září, kdy odjeli na první turnaj do Podbořan. V zápasech proti Lounům a Bílině z toho byly dvě přesvědčivé výhry a stejný trend udrželi žlutomodří i na dalším turnaji - tentokrát na domácím hřišti v Teplicích. Nejprve deklasovali výsledkem 20:1 mostecké Vipers, kde hned 7 kanadských bodů nasbíral Matěj Kubík, následně přehráli 8:4 litvínovský Bivoj.

Na jediném říjnovém turnaji ve Spořicích přišla první ztráta. V důležitém utkání s Kadaní tepličtí hráči nezvládli poslední třetinu a prohráli 5:8, částečně se zahojili výhrou 7:1 nad Jirkovem. Do konce kalendářního roku 2025 pak Efdéčko odehrálo ještě tři turnaje, ze kterých vydolovalo do tabulky maximální počet 18 bodů! Znovu jsme odehráli duely proti Lounům a Bílině, rovnou dva pak proti Tuleňům z Podbořan. Zážitkem pak byl poslední turnaj roku v Liberci, kde nejprve Teplice zvítězily nad Libercem B poklidně 10:3, o něco méně poklidný pak byl duel s Panthers Liberec, ve kterém padla kromě devíti menších trestů i jedna červená karta. Zápas jsme nakonec, i díky skvělé druhé třetině, ovládli těsně 10:9!

Nový rok pak juniorka zahájila turnajem v Lounech, kde se představila proti Jablonci a Turnovu. První utkání soupeř dotáhl až do nájezdů, ve kterých nakonec bylo úspěšnější Efdéčko, ofenzivní kvalitu teplických hráčů pak poznal výběr Turnova, který ze zápasu, v němž se hned pětkrát prosadil Ondra Krištof, odcházel s prohrou 3:14. Na konci ledna pak Efdéčko pořádalo turnaj v Krupce, kde nejprve přejelo Roudnici výsledkem 18:1, v duelu s Děčínem ale v poslední minutě ztratilo dvougólový náskok a obrat Děčínští dokonali v nájezdech. V únoru pak junioři zakončili základní část dvěma vysokými výhrami proti Lovosicím (11:0) a ústeckému B-týmu (11:2).

Se ziskem 48 bodů (nakonec o jeden před Kadaní) tak Efdéčko uhájilo první příčku a předpisem soutěže tak na něj vyšel čtvrtfinálový soupeř - Bivoj Litvínov, který v tabulce skončil pátý. Čtvrtfinále se formou dvojzápasu odehrálo v neděli 15. března v Krupce a Teplice do prvního duelu nevstoupily ideálně. Po dvaceti minutách Litvínov vedl 3:0, dvěma rychlými góly se ale Efdéčko vrátilo do zápasu a po dvou třetinách prohrávalo o jedinou branku. Nakonec svůj náskok Bivoj uhájil a dokonce o jeden gól navýšil, zvítězil totiž 8:6. Do odvety tak Tepličtí vstupovali s vědomím, že musí vyhrát o dvě branky, aby zápas dotáhli alespoň do prodloužení. Nebylo tomu daleko, tým z lázeňského města dokonce vedl 2:1 a v tu chvíli ztrácel jedinou branku, Litvínov ale, posilněný o hráče, kteří nastupovali hlavně v divizi, zvládl skóre otočit a blíže na dostřel už se naši hráči nedostali. Druhý zápas skončil smírně 4:4 a z postupu na finálový turnaj se radoval soupeř.

Sezónu ještě můžeme zhodnotit řečí čísel. Kanadské bodování základní části zcela jasně ovládl Matěj Kubík, který za 16 zápasů nasbíral skvělých 70 bodů (39+31), to je průměr více než čtyř bodů na zápas! Za ním se pak umístili Stepan Pronin (36+10) a Matěj Novák (16+15). Elitní pětici ještě doplnili Jakub Šašek (14+16) a Ondra Krištof (13+10). V dvojzápase play-off s Litvínovem pak nejvíce bodoval Robert Stehlík (3+0) a Tomáš Mrázek (1+2). V brankovišti se pak pravidelně střídali dva muži - Matyáš Dřevěný a Lukáš Koubek.

A právě gólman Lukáš Koubek zhodnotil i celou sezónu: "Ačkoli nám to skončilo dřív, než jsme čekali, jsem na náš tým pyšný. Zažili jsme si vzestupy a pády, často jsme byli rádi, že máme 2 lajny, ale díky dorostencům jsme je vždy měli. Podařilo se nám vyhrát základní část, což je určitě pozitivní. Ve čtvrtfinále jsme bohužel podlehli posilněnému Litvínovu, který přivezl celou lajnu kluků hrajících divizi. Nám zas právě kvůli play-up divize i různým zraněním chyběla skoro celá pětka tahounů. Byla to jízda a těším se na další sezonu! Dovolím si poděkovat za celý tým za podporu na zápasech."

Komentáře přidal i trenér Matěj Dolejší: “Juniorskou sezónu jsme už v létě rozdělili do dvou fází. Tou první a klíčovou byla část rozvojová. Soustředili jsme se především na kvalitní tréninkový proces, který pro nás měl v danou chvíli větší přínos než samotné zápasy. Největší výzvou pro nás bylo udržení morálky a motivace – vzhledem k náročnosti soutěže i věku hráčů nebylo vždy snadné kluky neustále posouvat vpřed. Druhá část sezóny se pak zaměřila na profesionálnější přístup. Chtěli jsme se definitivně zbavit ‚kroužkového‘ uvažování, a proto jsme zavedli prvky jako pravidelnou kondiční přípravu, vyšší důraz na docházku a větší osobní odpovědnost hráčů. Ne všichni tuto změnu přijali snadno, ale ti, kteří dokázali vystoupit ze své komfortní zóny, ji zvládli na jedničku. Děkuji všem dvanácti válečníkům za celou sezónu i za úsilí, které do společné cesty vložili.”