Začátek sezóny si strávil v Ústecké lize v dresu Roudnice. Jak se vůbec seběhlo tvé hostování do vyšší soutěže do Teplic?

Přesunu z Roudnice, kde jsem byl ve florbalovém azylu, nejvíce dopomohl první lovosický legionář v dresu Teplic Lukáš Topš. Přemlouval mě delší dobu, ale když už se začal ptát asi potřetí, tak jsem se nad tím zamyslel a došel jsem k názoru, že by to nemuselo být vůbec špatné. Lukáš chválil jak výkony na hřišti, tak i fungování klubu a partu v týmu. Poslední týden v říjnu jsem přijel na první trénink a hned mě to chytlo. Nasazení a zápal pro hru byl úplně někde jinde oproti mým dosavadním florbalovým zkušenostem. Okamžitě jsem se rozhodl, že to zde chci zkusit.

    Tvůj první zápas v dresu Teplic byl proti Domažlicím. Hned své první střídání si vstřelil gól. Jaké vůbec pro tebe bylo tzv. nastoupit do rozjetého vagónu? Bylo těžké zvyknout si na vyšší tempo oproti Ústecké lize?

Proti Domažlicím jsem nastoupil pouze po dvou společných trénincích. Určitě u mě panovala určitá nervozita, nikdy jsem s klukama nehrál a ani jsem je neviděl hrát. Navíc jsem nastoupil, a zbytek sezóny odehrál, na beku, což není pro mě typický post. Celou kariéru jsem hrával v útoku. I proto jsem nevěděl, co od zápasu očekávat. Nicméně při prvním střídání a hned při první střele se mi povedlo vsítit branku, tak ten stres ze mě opadl a zbytek jsem odehrál v klidu. Moc rád na ten zápas vzpomínám. Byl to začátek něčeho nového a krásného. Na tempo soutěže jsem si moc zvykat nemusel. Pár let jsem už Divizi nebo předtím 2. ligu hrál, tak jsem věděl, jak to tak vypadá a týmy v soutěži se také moc nemění.

    V šestnácti zápasech základní části sis připsal 23 kanadských bodů. Další si poté přidal v play-up proti Wizardům. Jsi se sezónou z vlastního pohledu spokojen?

Na začátku sezóny jsem hrál Ústeckou ligu a končil ji v bojích o Národní ligu. Z mého pohledu se rozhodně jednalo o povedenou, v kategorii mužů asi o nejpovedenější sezónu. Myslím, že těch kanadských bodů bylo dost na to, že jsem se s týmem a novým postem chvíli sehrával. Ale určitě jich mohlo být víc, kdybych občas zvedl hlavu nebo spíš trefil to co jsem měl. Určitě by to číslo mohlo vyšší. Jak ale řekl jeden moudrý muž v jednom z předchozích rozhovorů: „Florbal není o individuálních bodech“. Týmový úspěch je přednější a také hřeje víc a déle na srdci.

    Jak bys ohodnotil celkové druhé místo týmu a následnou baráž. Myslíš si, že tým měl na to postoupit do Národní ligy?

Já myslím, že to naprosto odpovídá tomu, na co náš tým v uplynulé sezóně měl. Druhé místo v divizi nám patřilo právem. Soupeře jsme přehrávali zejména dobře zvolenou taktikou a plněním pokynů od trenéra. V baráži se nám to moc nedařilo. Venkovní zápasy jsme nezvládli v hlavě podle mého názoru. Máme ale o zkušenost víc. A třeba se to zúročí hned v další sezóně. Naopak domácí zápas v play-up byl jeden z nejlepších zápasů, které jsem zažil. Zážitek na hodně dlouho. Druhý venkovní zápas nám utekl už od začátku a rozhodlo zejména neproměňování našich šancí. Nicméně nemůžu se zbavit dojmu, že jsme mohli předvést neskutečný obrat nebýt obrovských chyb rozhodčích. To je ale „kdyby“ a „kdyby“ neplatí ve florbale, ani v životě. Chtěl bych taky říct, že by té baráži slušela série na 3 vítězné zápasy, ale mnohem víc bych přivítal zavedení play-off do divizí pro prvních 8 alespoň na 3 vítězné zápasy. Sezóna by se se tím prodloužila a myslím, že i kvalita soutěže by se zvedla s tím. Dosavadní model se mi zdá poněkud nefér, pokud tým pomýšlí na postup do vyšších soutěží.

    Po konci sezóny jsi si také odbyl premiéru ve třetí fotbalové lize. Jak ses vůbec k tomuto dostal a o co se přesně jednalo?

To byla hurá akce ze dne na den. Starší bratr chytá za FK Litoměřicko, jenž je nováčkem v ČFL (Česká fotbalová liga – 3. nejvyšší liga ve fotbale). Tým se ke konci sezóny rozpadá vlivem velkého počtu vážnějších zranění a v současnosti dají dohromady sotva 11 zdravých chlapů do pole. Brácha Petr mi den před zápasem zavolal, jestli bych nejel s nimi zítra do Domažlic, protože nemají náhradního gólmana. Ti, co s ním jezdili předtím, nemohli. A tak jsem souhlasil. Platnou registračku jsem měl a bráchovi v nouzi pomůžu vždy. Zápas v Domažlicích se nevyvíjel vůbec podle představ. Z pohledu hry asi vyrovnané utkání, ale domácím padlo do naší brány vše a na druhou stranu litoměřičtí branku soupeře neohrožovali vůbec. A asi v 87. minutě, za stavu 6:1 pro domácí, se mě trenér zeptal, jestli si nechci připsat start ve třetí lize. A na to se nedá odpovědět ne! Navíc po dvou minutách jsme snížili na 6:2, ale když se zapískal konec, byl jsem to já, kdo vyhrál 1:0!

    Nemůžu se nezeptat na tvoji budoucnost v teplickém dresu. Jak to tedy vidíš příští sezónu a jaké máš vůbec celkové cíle?

Moje sportovní kariéra se musí podřizovat škole. Do ní dojíždím každý den, takže je těžké si najít na sport čas. Tuhle sezónu to šlo a já věřím, že to tak půjde i nadále. V Teplicích chci zůstat tak dlouho jak budu moct a jak dlouho budu vítán. Příští sezónu zde určitě strávím! Florbal mě v Teplicích baví a myslím, že i jako hráče posouvá dál. Jsem tam, kde mám být. Jinam se nechystám. Teď mě sice čeká dlouhá florbalová pauza, protože se chystáme s přítelkyní na měsíc až měsíc a půl do Kanady. Snad všechno vyjde a odletíme. A určitě se vrátím hladový po florbalu a s chutí se do toho pořádně opřít.

    Martine, děkujem za rozhovor a užij si dovolenou za oceánem. A fanoušci se mohou těšit , že i v příští sezóně tě uvidí  v dresu Florbal Teplice !