Juniorského brankáře vyzpovídala naše redakce během turnaje 27. září v Teplicích!

---

Čau Koubis, na úvod bych po tobě chtěl, aby ses našim čtenářům v krátkosti představil!

Zdravím všechny fanoušky Efdéčka. Jmenuji se Lukáš Koubek, je mi 17 let a chytám za Teplice v kategorii juniorů.

Začnu takovou běžnou otázkou. Jak ses vůbec dostal k florbalu a kde si s ním začínal?

V dětství jsem vyzkoušel více sportů, ale u žádného jsem dlouho nevydržel. Florbal mě zaujal v osmi letech v Dubí na Rudolfce, kde hrály děti známých mých rodičů. Zkusil jsem si to a zůstal u toho dodnes.

Co tě dovedlo k tomu, že chceš být brankářem? A pamatuješ si na svůj první zápas v roli gólmana?

Na turnaji elévů, to jsem hrál jen pár měsíců, se mě trenér zeptal, jestli si to nechci zkusit. Mně se to líbilo a celkem mi to i šlo. První zápas byl myslím proti Litvínovu v Mostě. Pokud si dobře pamatuju, dostal jsem šest gólů, ale vzpomínám na pár hezkých zákroků. Kdysi jsem chytal i ve fotbale, takže možná v tom jsem měl trochu výhodu.

Před chvíli jsi zmínil, že jsi začínal v Dubí. Ale jak se zrodil tvůj přestup do Teplic?

V Dubí jsem chytal až do dorostu, ale pak hodně kluků skončilo a bylo nás málo. Bylo předem domluvené, že všichni dorostenci odejdeme do jiných klubů. Zkoušeli jsme to i jinde, ale nakonec jsme všichni čtyři zbylí šli do Teplic. Chci tímto mým bývalým trenérům z Dubí poděkovat, že nám poskytli tyto možnosti pokračovat dál!

Nedávno jste odehráli s juniory domácí turnaj v Teplicích. Jak bys zápasy zhodnotil?

I přes lehce osekanou sestavu jsme si dokázali v klidu pohlídat zisk šesti bodů. Sice jsme porazili Most 20:1, ale v druhé polovině zápasu jsme se moc nedrželi systému a herního plánu, což nechceme. I přes tyto "jednodušší" zápasy musíme hrát přesně to, co chceme a ne si hnát kanadské body. Litvínov byl sice těžší soupeř a nejspíš jeden z nejlepších týmů ligy, ale v první třetině jsme dali pět rychlých fíků a měli klid v hlavách. Opět jsme ale polevili a Bivoj nás začal dotahovat. Za výhru jsme rádi, ale ideální to nebylo.

Na začátku sezony sis odbyl premiéru i jako hráč, když ses představil v regionální lize proti Ústí. Jaké to je běhat po hřišti a ne jen klečet v brance?

Bylo to takové náhlé, dozvěděl jsem se to večer před zápasem. Původně jsem měl jít chytat, ale gólman se nakonec našel. Béčko je skvělá parta, což mi pomohlo bojovat s nervozitou. Rád jsem si chytil zase florbalku do ruky (smích). 

Hned při prvním střídání jsi navíc dal gól. Kde ses naučil takhle brilantně uklízet míček na zadní tyčku?

V Dubí jsem i hrával v poli. Třeba v přeboru starších žáků jsem nasbíral 25 bodů za 15 zápasů a patřil k těm nejproduktivnějším v týmu. Propsalo se to i v Teplicích, kde jsem nastoupil v několika zápasech 1. ligy dorostu a odehrál celý Gothia Cup ve Švédsku!"

Pokud nepočítám tvoje přesné zásahy na Béčku, který moment svojí kariéry zatím považuješ za největší úspěch?

Těžko říct. K těm nejšťastnějším patří třeba jedno z mála čistých kont proti Bivoji Litvínov ve starších žácích, na které vzpomínám s úsměvem. Každopádně co se úspěchu týče, tak to asi bude CE soutěž juniorů a debut za juniory proti pražské Spartě. Tehdy jako ještě dorostenec jsem měl velké obavy a myslel si, že na to nemám. I přes hrozivý výsledek jsem si dokázal, že na to mám. Měl jsem přes padesát zákroků a 70% úspěšnost což bylo lepší, než brankář Sparty (smích). Jednou bych chtěl působit i na nejvyšší úrovni florbalu, už trochu závodím s časem, ale uvidíme, kam mě čas a tvrdá práce dovede.

Párkrát ses mi zmínil, že jsi měl možnost jet na brněnský Hummel s juniory Tatranu Střešovice. Kde si k tomu přišel?

Bylo to i dost o štěstí, ale hodně mi pomohlo si za tím jít sám. Trénoval jsem párkrát s jejich juniory Béčka a Céčka a udělal na trenéra velký dojem. S touto partou jsem tedy jel i do Brna a následně i na Prague Games. Bylo to pro mě dost zajímavé, protože jsem hrál s klukama, kteří byli o tři i čtyři roky starší. Bohužel jsem se nikdy do A-týmu Tatranu nedostal, ale třeba to někdy vyjde. Samozřejmě bych byl rád i za jakýkoli jiný tým podobné kvality.

Stíháš kromě florbalu i jiné sporty nebo koníčky?

Občas si zahraju fotbal za dubskou Pozorku krajskou 1.A třídu dorostu, ale moc na to není čas, takže to je jen párkrát do roka.

Nějaké oblíbené jídlo?

O mně se ví, že mám rád jakékoliv jídlo, ale nejradši mám asi Asii a Itálii.

Taky mám rád jakékoliv jídlo. A co třeba oblíbený interpret?

Záleží na období a náladě. Teď to bude nejspíš 58g s jejich novým albem Za 5 dvanáct. Dlouhodobě to je Luca Brassi, Separ, Ken Carson nebo Travis Scott. Shrnul bych to tak, že mám rád obecně český a americký rap.

Oblíbený předmět ve škole?

Angličtina a zeměpis.

Kde vlastně studuješ? A jak zvládáš školu s florbalem najednou?

Od začátku školního roku studuji na Gymnáziu Teplice, ale ještě nedávno jsem chodil na Biskupák do Krupky. Časově mi to často vychází tak, že si musím do školy brát i moji tašku na trénink. Takže v půl osmé odjedu do školy a vracím se klidně až v půl desáté. Občas to není jednoduché, ale je to o prioritách a jak si plánuju dny. Naučil jsem se s tím pracovat, abych byl co nejvíce produktivní. Zatím mám dobré známky a tréninky stíhám, takže zatím zvládám dobře.

Tak hlavně, aby ti všechno vycházelo i dál. Koubis, díky moc za fajn rozhovor a ať se daří v bráně i v poli!

Díky za rozhovor, mějte se krásně!